|
|
Vliv iontové síly na vlastnosti iontových amfifilních párů
Filipová, Lenka ; Smilek, Jiří (oponent) ; Mravec, Filip (vedoucí práce)
Tato bakalářská práce se zabývá kataniontovými vezikulárními systémy tvořených z iontových amfifilních párů (IPA) a jejich vlastnostmi v přítomnosti iontové síly. Iontové amfifilní páry byly vytvořeny z jednořetězcových tenzidů – kationaktivního tenzidu HTMAB (hexadecyltrimethylamonium bromid) a anionaktivního tenzidu SDS (dodecylsíran sodný). Následně byl přidán dvouřetězcový kationaktivní tenzid DODAC (dioktadecyldimethylamonium chlorid), díky němuž jsou vezikulární systémy kladně nabité a elektrostaticky stabilizované. Další stabilizace tohoto vezikulárního systému byla podpořena přídavkem cholesterolu. Systém vykazuje poměrně dobrou stabilitu, jestliže je tvořen z 90 % IPA a 10 % DODAC a přídavek cholesterolu v membráně dosahuje 43 mol.%. Tato stabilita lze narušit podmínkami okolního prostředí, jako je např. iontová síla. Ta byla vytvořena pomocí řady roztoků NaCl o koncentracích 0,0; 0,5; 1,0; 2,0; 50,0; 100,0; 150,0 a 300,0 mM. Změna vlastností vezikulárního systému vlivem působení iontové síly byla analyzována pomocí elektroforetického a dynamického rozptylu světla, fluorescenční anizotropie a generalizované polarizace. Měřením elektroforetického rozptylu světla byl získán –potenciál, s jehož pomocí byla určována stabilita systému. Dynamickým rozptylem světla byla určena velikost vezikul. Metodou fluorescenční anizotropie byla určována tekutost vezikulárních membrán, a to s pomocí sondy DPH (1,6-difenyl-1,3,5-hexatrien). Generalizovanou polarizací s využitím sondy Laurdan (6-dodekanoyl-2-(dimethylamino)naftalen) byl pozorován hydratační obal vezikul. Bylo zjištěno, že při použití nízké iontové síly (0,5 až 2,0 mM) klesá velikost vezikul a při použití vysoké iontové síly (50,0 až 300,0 mM) velikost roste. –potenciál vykazoval stejný trend pro celou koncentrační řadu, kde s rostoucí iontovou silou rapidně klesala jeho hodnota. Nestabilní vzorky jsou dle –potenciálu vzorky s obsahem soli 50,0 až 300,0 mM. Fluorescenční anizotropie klesá s rostoucí teplotou a s rostoucí iontovou silou. Z toho vyplývá, že s rostoucí koncentrací soli a teplotou roste fluidita membrány. Hodnota generalizované polarizace klesá s rostoucí teplotou, čímž roste solvatace membrány vezikul. Při vyšších koncentracích chloridu sodného (50,0 až 300,0 mM) byly hodnoty generalizované polarizace nejvyšší, což znamená, že membrána je méně hydratovaná, a tedy více uspořádaná.
|
|
|
Vliv iontové síly na vlastnosti iontových amfifilních párů
Filipová, Lenka ; Smilek, Jiří (oponent) ; Mravec, Filip (vedoucí práce)
Tato bakalářská práce se zabývá kataniontovými vezikulárními systémy tvořených z iontových amfifilních párů (IPA) a jejich vlastnostmi v přítomnosti iontové síly. Iontové amfifilní páry byly vytvořeny z jednořetězcových tenzidů – kationaktivního tenzidu HTMAB (hexadecyltrimethylamonium bromid) a anionaktivního tenzidu SDS (dodecylsíran sodný). Následně byl přidán dvouřetězcový kationaktivní tenzid DODAC (dioktadecyldimethylamonium chlorid), díky němuž jsou vezikulární systémy kladně nabité a elektrostaticky stabilizované. Další stabilizace tohoto vezikulárního systému byla podpořena přídavkem cholesterolu. Systém vykazuje poměrně dobrou stabilitu, jestliže je tvořen z 90 % IPA a 10 % DODAC a přídavek cholesterolu v membráně dosahuje 43 mol.%. Tato stabilita lze narušit podmínkami okolního prostředí, jako je např. iontová síla. Ta byla vytvořena pomocí řady roztoků NaCl o koncentracích 0,0; 0,5; 1,0; 2,0; 50,0; 100,0; 150,0 a 300,0 mM. Změna vlastností vezikulárního systému vlivem působení iontové síly byla analyzována pomocí elektroforetického a dynamického rozptylu světla, fluorescenční anizotropie a generalizované polarizace. Měřením elektroforetického rozptylu světla byl získán –potenciál, s jehož pomocí byla určována stabilita systému. Dynamickým rozptylem světla byla určena velikost vezikul. Metodou fluorescenční anizotropie byla určována tekutost vezikulárních membrán, a to s pomocí sondy DPH (1,6-difenyl-1,3,5-hexatrien). Generalizovanou polarizací s využitím sondy Laurdan (6-dodekanoyl-2-(dimethylamino)naftalen) byl pozorován hydratační obal vezikul. Bylo zjištěno, že při použití nízké iontové síly (0,5 až 2,0 mM) klesá velikost vezikul a při použití vysoké iontové síly (50,0 až 300,0 mM) velikost roste. –potenciál vykazoval stejný trend pro celou koncentrační řadu, kde s rostoucí iontovou silou rapidně klesala jeho hodnota. Nestabilní vzorky jsou dle –potenciálu vzorky s obsahem soli 50,0 až 300,0 mM. Fluorescenční anizotropie klesá s rostoucí teplotou a s rostoucí iontovou silou. Z toho vyplývá, že s rostoucí koncentrací soli a teplotou roste fluidita membrány. Hodnota generalizované polarizace klesá s rostoucí teplotou, čímž roste solvatace membrány vezikul. Při vyšších koncentracích chloridu sodného (50,0 až 300,0 mM) byly hodnoty generalizované polarizace nejvyšší, což znamená, že membrána je méně hydratovaná, a tedy více uspořádaná.
|
|
|
Characterization of ligand binding to M1 muscarinic acetylcholine receptor using fluorescence anisotropy method
Danková, Hana ; Vokřál, Ivan (vedoucí práce) ; Červený, Lukáš (oponent)
Univerzita Karlova Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Katedra farmakologie a toxikologie Studentka: Hana Danková Školitelé: Prof. Ago Rinken, PhD. MSc. Tõnis Laasfeld PharmDr. Ivan Vokřál, PhD. Téma diplomové práce: Charakterizace vázání ligandů na M1 muskarinový receptor s použitím metody fluorescenční anisotropie Muskarinové acetylcholinové receptory (mAChR), které jsou členy superrodiny receptorů spřažených s G-proteiny, regulují životně důležité fyziologické procesy a jsou významnými cílovými receptory ve výzkumu léčiv. Identifikováno bylo pět subtypů těchto receptorů (M1 - M5). M1 mAChR jsou lokalizovány převážně v centrální nervové soustavě a jsou spojovány s patofyziologií neurodegenerativních onemocnění. V posledních letech byly metody s použitím fluorescence často využívané ve studiích ligandů vážících se na receptory. Fluorescenční anisotropie (FA) je homogenní metoda, která je používána na charakterizaci vázání ligandů na receptory. V této práci jsme vyhodnocovali FA metodu s použitím fluorescenčního ligandu MK342 vázajícího se na M1 mAChR exprimovaný na bakulovirusových částicích. Fluorescenční ligand se vázal s vysokou afinitou (4,4 nM) na M1 receptory exprimované v bakulovirusovém vzorku. Screenovány byly afinity (pKi) jedenácti ortosterických a tří bitopických ligandů, které byly...
|
|
|
Characterization of ligand binding to M1 muscarinic acetylcholine receptor using fluorescence anisotropy method
Danková, Hana ; Vokřál, Ivan (vedoucí práce) ; Červený, Lukáš (oponent)
Univerzita Karlova Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Katedra farmakologie a toxikologie Studentka: Hana Danková Školitelé: Prof. Ago Rinken, PhD. MSc. Tõnis Laasfeld PharmDr. Ivan Vokřál, PhD. Téma diplomové práce: Charakterizace vázání ligandů na M1 muskarinový receptor s použitím metody fluorescenční anisotropie Muskarinové acetylcholinové receptory (mAChR), které jsou členy superrodiny receptorů spřažených s G-proteiny, regulují životně důležité fyziologické procesy a jsou významnými cílovými receptory ve výzkumu léčiv. Identifikováno bylo pět subtypů těchto receptorů (M1 - M5). M1 mAChR jsou lokalizovány převážně v centrální nervové soustavě a jsou spojovány s patofyziologií neurodegenerativních onemocnění. V posledních letech byly metody s použitím fluorescence často využívané ve studiích ligandů vážících se na receptory. Fluorescenční anisotropie (FA) je homogenní metoda, která je používána na charakterizaci vázání ligandů na receptory. V této práci jsme vyhodnocovali FA metodu s použitím fluorescenčního ligandu MK342 vázajícího se na M1 mAChR exprimovaný na bakulovirusových částicích. Fluorescenční ligand se vázal s vysokou afinitou (4,4 nM) na M1 receptory exprimované v bakulovirusovém vzorku. Screenovány byly afinity (pKi) jedenácti ortosterických a tří bitopických ligandů, které byly...
|
host ::
RSS.